medaile ze závodů Dračí loď

Hodnocení 2. závodu ČPDL - by Marťoš

Náš team vyrazil již v pátek, abychom nemuseli tak brzy ráno vstávat a byli na závod připraveni. Přeci jenom, je to kus cesty.

Ráno nás čekalo velmi chladné a nepříznivé počasí. Zima, vítr a déšť. Ale nás kluky od vody jen tak něco nerozhodí a zvyklí na podmínky třeba ze Špindlu. Tak jsme se rozcvičili, připravili a šli na rozjížďku, ze které jsme postoupili rovnou do finále i když jsme jeli jen v 19 lidech.

Hned po první jízdě nám bylo jasné, že to nebude zrovna lehké závodění. Trať sice byla perfektně vybójkovaná, ale startovní bloky a cíl trochu nakřivo a v půli tratě se nám zvedla špička, kormidelník František málem drhnul kormidlem o dno a loď prostě nejela. Né z toho důvodu, že bychom byli moc těžcí, nebo nepřipraveni, ale že bylo jaksi pro dračí loď málo vody v rybníce. Trochu nám to připomnělo náš legendární závod s přeběhem v Bernu. Za loděmi po dojezdu byla vlna jako tsunami a to se v podstatě nejelo na plný plyn.

Co pak ve finále??? Do finálové jízdy k nám postoupili všichni naši největší rivalové. My jsme si vyjeli dle postupového klíče opět prostřední dráhu. Po levé straně nám byli borci z Přerova a na druhé straně kluci z Prahyy.

Již na startovní linii udělal startér malinkou hrubku, když loď Přerova nesrovnal do startovní lajny pořádně a jelikož si trochu utrhly blok, tak byli o1/4 délky lodě v předu. Ale to je věc dohadů a spekulací z pohledu závodníka. Po startu jsme během chvilky dojeli ztrátu a délkové manko od přerovské lodi, ale v tu chvíli i kdyže to zdá pro laika nemožné, tak nás osedlali mistři v jízdě po vlně kluci z Prahyy a vezli se nám celou trať a nás tím jaksi brzdili v našem rozletu. Jízda do kopce a táhnout ještě jednu loď za sebou na vlně bylo pro nás velice vyčerpávající. Ale i přes toto se nám v 19 lidech povedlo dojet si pro 2. místo za klukama z Přerova a dotírající posádkou vlničů z Prahyy.

Na dvoukilometrovou trať jsme se dokonale takticky připravili a podle postupového klíče vystartovali do stíhacího závodu jako předposlední. Cíl zněl jasně: co nejvíce stáhnout a dojet posádku PV která jela před námi.

Na takovéto vodě, kde mořské vlnobití je jen lehký odvárek přetěžký úkol. Ale povedlo se! Plynulou, taktickou jízdou a musím pochválit i našeho kormidelníka Františka jsme cíl splnili a dojeli si pro 1. místo na trati 2km. Byl to v takovýchto podmínkách přetěžký úkol. Ještě dost dlouhou dobu po dojezdu, kdy voda se stále vlnila po našem závodě nebylo dost jasně zřejmé kdo vyhrál. Nejprve posádka PV, poté zase my, pak zase o 2sec PV a za chvíli opačně. Nakonec se toto rozuzlilo a vyjasnilo až při slavnostním vyhlašování vítězů, které mělo být nejprve v 19:00, přesunuto na 19:30, pak na 20, 21 a nakonec proběhlo ve 22:30. Vítězi na 2km se stala posádka Nymburka o 0,2sec před posádkou PV. A tak byl radosti plný večer, kdy jsme si poseděli v nálevně u Šedého vlka a pouštěli jsme si klip od skupiny Hurrá torpédo. Lepší, než se po celodenním dešti brodit v připravených pártystanech bahnem.

Nedělní ráno kdy byla na programu 500metrová trať, kde v českých podmínkách jde spíše o vymyšlení taktiky, než o výkon posádky, nás opět probudil vytrvalý déšť a chladno. Posnídali jsme, rozcvičili a vyrazili na závod, ale tentokrát jen v 17 členech posádky.

V takovémto složení jsme na to museli jít trochu takticky a po špatném vzoru posádky PV jsme se nechali půlku tratě vézt posádkou Kojetína a nasadili finiš. Povedlo se nám takticky i fyzicky jízdu zvládnout a v nejrychlejším zajetém čase ze všech rozjížděk, rozjížďku vyhrát. Na tento postupový klíč, a na styl závodění (myšleno jízdy na vlně) jako je na 500 metrů, bohužel doplatila posádka Přerova, která se musela účastnit pouze finále „B“.

Na finále byla taktika podobná. Frantik se jí dokonale držel a nebylo mu co vytknout, jenže po bitvě je každý generál a pak jsme zjistili, že to byla taktika mylná a chtělo během závodu trochu zaimprovizovat. Ale i tak jsme si za velmi špatných klimatických podmínek, málo členů v lodi a moc neregulérních vodních podmínkách dojeli pro 3 místo.

S Jedovnicí jsme se loučili s dojmem krásné prostředí za hezkého počasí a jaksi rozpačitým dojmem, zda za každou cenu pořádat závod ČP v takových to vodních podmínkách, kde je málo vody a jaksi celé závodění a tréninková příprava postrádá smysl.